Prázdná světnička
Stůl, židle, láhev, panák a hodiny. Zbytek domu vzniká pouze v představivosti publika. Prázdný prostor se tak stává kuchyní, úkrytem i místem, kde se obyčejný den pomalu mění v pověst.
Stačí jediné slovo pronesené ve vzteku
a poledne už nikdy nebude stejné.
Polednice | bájeslovná bytost
Polednice je černě groteskní divadelní miniatura na motivy Karla Jaromíra Erbena. Jiří Suchý a následně Otto Weiss si dovolili tato slova „decentně“ přepracovat a právě v této verzi se lidová pověst mění v absurdní kabaret o vzteku, vině a jedné návštěvě, která neměla být nikdy přivolána.
V malé světničce, mezi stolem, židlí, panákem a hodinami ukazujícími nebezpečně blízko poledni, se obyčejná domácí hádka převrací v bájeslovnou katastrofu. Stačí jedna věta — a za dveřmi stojí Polednice.
Inscenace pracuje s prázdným prostorem, představivostí diváka, jarmareční nadsázkou a ostrým humorem. Horor se tu potkává s fraškou, Erben se Suchým a polední světlo s temnou fialovou absurditou.
Lidová balada se tu rozpadá na prázdnou světničku, fiktivní postavy, jarmareční nadsázku a poledne, které přichází přesně ve chvíli, kdy nemá.
Stůl, židle, láhev, panák a hodiny. Zbytek domu vzniká pouze v představivosti publika. Prázdný prostor se tak stává kuchyní, úkrytem i místem, kde se obyčejný den pomalu mění v pověst.
Dítě se na jevišti nikdy neobjeví. Existuje jen v hudbě, pohledech herců a přesně vedené hře s prázdným prostorem. Každý divák si proto vytváří vlastní podobu dítěte, které nepřestává zlobit.
Erbenova balada vstupuje do jarmarečního kabaretu, kde se lidová píseň potkává s černou groteskou a tvrdou hudbou neviditelného dítěte. Hrůza nikdy nezmizí — jen se naučí být nebezpečně směšná.
Místo očekávaného přízraku přichází extravagantní dáma připomínající úřednici z jiného světa. Fialová elegance, sebejistota a podivuhodná praktičnost obracejí známou bájeslovnou bytost v dokonale absurdní návštěvu.
Scéně dominují velké hodiny, které nejsou pouhou rekvizitou. Odměřují napětí, určují rytmus situace a připomínají, že někdy stačí jediný pohyb ručičky, aby se vyslovená hrozba stala skutečností.
Fotografie z tohoto díla jsou nepublikovatelné.
Proto v této galerii nenajdete ani jedinou zmínku
o této obří miniatuře.
Stačili dva herci, jedna matka, jedna Polednice
a fantazie publika, která musela odvést zbytek práce.
Jarmareční zpěváci otevřeli celý příběh a stejní interpreti se následně proměnili v hlavní postavy balady, kterou sami před publikem rozehráli.
Některé věty je lepší nikdy nevyslovit nahlas.
Návrhy kostýmů, rekvizit a vizuálních motivů,
které pomohly vytvořit svět moderní adaptace Erbenovy Polednice.
Některé příběhy se vyprávějí po generace.
Stačí vyslovit jediné jméno…
a někdo možná znovu přijde.