EQUUS. ZJEVENÍ OPRAVDOVÉHO DIVADLA.
Nižborský soubor „Na rohu u nás“ jsou ochotníci. Mají za sebou povedenou komedii Dva muži v šachu, která místní i přespolní publikum – i herce – náramně bavila a smích jen burácel. Ano, ochotnické divadlo, tak, jak si ho představujeme.
Jenže teď přišel Equus. Drama slavného britského autora Petera L. Shaffera. A návštěvníci, připravení popadat se za břicha, nedostali příležitost. Byli zaskočeni, stejně jako já. Vším. Vážností tématu. Profesionalitou provedení. Nepitvořícími se herci bez „zájezdových“ manýr. Originalitou a zároveň funkčností scény. Zadními projekcemi. Scénickou hudbou! Choreografií a pohybem koní-lidí…
Tenhle „ochotnický“ Equus je oslavou skutečného divadla, byť oslavou temnou.
Je zbytečné vypisovat jednotlivosti. Divadla, které nám proniká do srdce, do mozku i do morku kostí, kdy se bojíme každé další repliky, otázky, obrazu, výkřiku. Kdy si nenápadně a s pocitem nepatřičnosti utíráme oči – aby nám totiž někdo bez slitování ukazoval, kolik bolesti je kolem nás a v nás a čeho všeho jsme schopni, na to nejsme vůbec zvyklí. Aby taky jo, po stovkách bezpohlavních televizních seriálů, „tak trochu hořkých“ letních či vánočních filmových komedií a rozjásaných show s přimíchaným smíchem… Díky, Eque!
Hra končí, potlesk doznívá, herci si jdou někam dozadu zakouřit – a publikum se mlčky rozchází domů. Jenže mnohým Equus nedovolí usnout. A na mnohé bude Equus čekat s ranním probuzením.
Otto Weiss je všehoschopný šílenec. Principál a režisér a dramaturg a scénograf a výtvarník a účetní souboru (a…a…a…), ale i skvělý a přesný představitel jedné ze dvou hlavních rolí, psychiatra Martina Dysarta.
A kdo je, prosímvás, ten Jiří Zajíc? Neznáte ho někdo? Ano, ten, který hraje Alana Strange, toho mladíka, co spáchal ten nepředstavitelný zločin? Ta proměna „ochotníka“ bez hereckého vzdělání a zkušeností v naprosto živou, uvěřitelnou postavu, to je opravdový zázrak. Důkaz, že můžeme žít víc životů, než ten jediný, administrativně zaevidovaný.
Z Equa jsem se dodnes úplně nevzpamatoval. Přeji vám odvahu jít se na něj podívat. I odvahu zkusit si odpovědět na otázky, které bude klást.
Díky, Eque! Díky, Weissi!
